Písemné záznamy se prvně zmiňují o Dolském mlýnu roku 1515. Přicházeli si sem umlít hospodáři z okolních vsí. Mlýn měl původně tři mlýnská kola, z nichž jedno pohánělo pilu a zbývající dvě mlecí zařízení. Dolský mlýn patřil od roku 1584 k benešovskému panství a později od roku 1653 pod Bynovec. V roce 1696 si mlýn koupil od vrchnosti Jan Kryštof Pohl. Během let 1696 až do roku 1910 vlastnil tedy mlýn rod Pohlů. Původní budova jimi byla během let několikrát přestavována. Barokní podobu měl od roku 1727. Plně se mlelo až do roku 1814. Později se po říčce Kamenici plavilo dřevo, a tím se činnost mlýna omezovala – nemohla být do mlýna naháněna voda. Tehdejší majitelé se však mlynáři pokusili vynahradit ztrátu a poskytli mu povolení k výrobě piva a pálenky. Pálila se tedy kořalka a vařilo pivo.

Po roce 1881 zahájila provoz plavby na lodičkách Srbskokamenická soutěska, ležící mezi Dolským mlýnem a Srbskou Kamenicí. Později byla přejmenována na Ferdinandovu – na počest následníka rakousko-uherského trůnu Ferdinanda D´Este. Mlýn se rázem stal velmi oblíbeným místem, sloužil jako výletní restaurace. Tady se kříží turistické trasy a směrem po proudu narazíte na malý můstek z počátku 20. století. Jedná se o první stavbu ze železobetonu na území bývalého Rakouska-Uherska. Stačí popojít trochu za můstek a ocitnete se na louce uprostřed skal a hlubokých lesů. Po skončení druhé světové války byl Dolský mlýn opuštěný a začal chátrat. Dnes jsou k vidění jen zbytky obvodových zdí.